Čekání na obálku je vždycky hrozně napínavé. Jaká bude? Co na ní bude? Co když se mi vůbec nebude líbit (ta šance je minimální, ale stejně…)?

V průběhu přípravy knížky v nakladatelství se ke mně sem tam dostanou nějaké tajnůstky, takže když jsem se dozvěděla, že na obálce možná bude chlap lézt po hoře z buchet, malinko jsem se zděsila. Zvládla jsem si to představit jen kresleně a nebyla jsem si jistá, jestli je to úplně ono. Ale pak přišel první náhled obálky. Nejdřív jsem udělala překvapené Jééžiš, takže muž se hned přijel od svého pracovního stolu podívat, co se děje. Pak už jsem jen zkoumala a pozorovala a užívala si to.

No posuďte sami:

Vidíte to? Kromě jeho, jí a košíku je všechno jen z jídla. Všechno! 🙂 Dokonce i ty kytky jsou z rajčat a salámů. A parádně ladí k S hlavou v oblacích (pejru), takže prostě ach!

A anotace?

ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.

ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.

Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem, a že láska hory přenáší.

Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

 

Jo, všechno tohle je anotace. Malinko diskriminuje mužské čtenáře, kteří by po knížce mohli sáhnout s mylným dojmem, že jde o cvičební fitness příručku, ale ti v ní zas nenajdou to, co mají rádi, takže je to vlastně v pořádku 😉

Když to vezmu kolem a kolem, rozhodně se nemůže stát, že by si Pekáč buchet někdo spletl s kuchařkou. Uf.

Na facebookové stránce Fragmentu proběhlo něco jako slavnostní odhalení obálky a k tomu jsem vybrala zase krátkou ukázku z Pekáče. Dávám ji i sem, aby si ji užili i ti, kteří s facebookem nekamarádí:

 

„Ty jsi Makadamka?“ zeptal se nevěřícně. „Jako že ty recepty a tak?“

„Ty znáš můj blog?“ divila jsem se. Nezdál se jako ten typ lidí, kteří mi tam chodí. A ani se nikdy nezmínil, že by vařil nebo pekl. Vlastně jsem si byla docela jistá, že když jsme se viděli poprvé, prohlásil, že jeho vrcholným kulinářským uměním jsou tousty a ohřátí hotových jídel.

„Já ne, ale naše mamina podle něj občas vaří a vždycky nám nezapomene několikrát během jídla připomenout, že to je podle Makadamky,“ vypadlo z něj.

„Aha?“

„To je skvělý!“ zajásala Míša. „Tchyni máš omotanou kolem prstu, aniž bys ji viděla!“

„To jo,“ přikývl Kopřiva a vypadal nadšeně. Nevyděsila ho zmínka o tchyni (zatímco mě trochu ano). „Musím jí to zavolat. Anebo ne, nechám to jako překvápko. Řeknu jí to, až se potkáte.“

„Aha?“ zopakovala jsem zaraženě. Ještě před pár hodinami mě přepadaly pochybnosti o tom, jestli Kopřiva vážně dorazí, nebo jestli to celé z jeho strany je nějaký hec. Teď plánoval moje setkání s jeho matkou.

„Bude to dokonalý!“ mrkl na mě a vzal si další koláček. „Makadamka,“ zahuhňal s plnou pusou. „Sbalil jsem Makadamku. Maminka mě bude milovat!“

„Je roztomilej,“ poplácala mě Míša po ruce. „Trochu dětinskej, ale roztomilej. Dostaneš v něm dva v jednom. Super tělo chlapa a psychiku puberťáka, takže vedle něj budeš stárnout pomalejc. To se vyplatí!“

Kopřiva v průběhu jejího monologu vyprskl pár drobečků na stůl a teď se je snažil smést do dlaně.

„Ví o tom, že mluví nahlas?“ zeptal se vesele.

„Jo. Po vínu je vždycky upřímná.“

„A mám pravdu,“ nedala se Míša.

„Tak si dej ještě,“ smál se Kopřiva a vzal láhev, aby jí mohl dolít.

 

O dvě hodiny později Míša příšerně nahlas chrápala na mém gauči. Přikryla jsem ji až po bradu, protože jsem věděla, že se ráda zachumlává do deky, a pro jistotu jsem hned vedle postavila kbelík. 

 

Tak, a už jen dodám, že datum vydání je stanoveno na 13. října a o pár dní později by měl proběhnout křest. O něm dám více infa hned, jak bude jasné, kdy, kde a s kým.