Vzlétnout byla původně jen taková krátká věc, vzpomínka na léto, inspirovaná podzimním koncertem Filipa Benešovského a bratří Kašparů. Ti se jednou nebo dvakrát za rok sejdou s partou dalších výborných muzikantů a zahrají pro potěchu sebe i fanoušků něco od Pink Floyd. Tu Dark Side of the Moon, tu Pulse, případně The Wall (třeba v O2 Aréně).

Nápad na Vzlétnout mi v hlavě naskočil při generální zkoušce, když jsem poslouchala svou oblíbenou kombinaci písniček Learning to Fly a One Slip. Před očima jsem viděla jeho a ji, jak letí, a pak One Slip, jedno uklouznutí – a úplná kostra příběhu byla na světě.

K jednotlivým kapitolám jsem vložila písničky od Pink Floyd, které mi k atmosféře té kapitoly sedly. Nerada bych na ně zapomněla, tak si je nacpu sem 🙂

1. Terminal Frost – smrtící mráz. Ve Vzlétnout ne přímo smrtící, ale hlavní hrdinka se jmenuje Mrázová a má věčně ledové ruce a nohy.

2. Learning to Fly – prostě vzlétnout. Něco nového, nečekaného.

3. Great Gig in the Sky – svítání, ranní světlo, to všechno z výšky. Slečna Mrázová začne některé věci vidět jinak.

4. One Slip – jedno uklouznutí. Neřekla bych to líp než Pink Floyd:

Jediné uklouznutí a následuje dlouhý pád
Je zvláštní, jak rychle se to může stát
Chvilkový výpadek rozumu
Který váže jeden život k druhému

5. Marooned – opuštěný. Opuštěná?

U šesté, poslední kapitoly, byl znovu Terminal Frost. Protože Markéta zůstala věčně zmrzlá napořád 🙂

Původních šest kapitol se o kousek protáhlo. Nebude to mít tolik stránek jako Nebezpečná láska nebo Nepřítel nepřítele, ale fajn jednohubka,  možná chlebíček, z toho bude. A až se dostane papír, zkuste si ty písničky pustit, i když třeba nejste fanda Pink Floyd. Taky jsem nebyla, dokud mě do toho nezatáhl můj muž 🙂