Na letošní Svět knihy prý dorazilo 30 000 návštěvníků. Tím se vysvětluje, proč někteří z nich strávili ve frontách většinu svého pobytu na Výstavišti 🙂
Co se mi podařilo?
Dorazit už v pátek a malinko tím vyděsit některé členy PR týmu Fragmentu, protože moje beseda měla přijít na řadu až v sobotu.
Neoslintat kytici pro Zdeňka Svěráka – na to jsem extrémně hrdá, protože podívejte, jak skvěle vypadala:
Autor: Zuzana Edlmannová/Nakladatelství Fragment
Najít šatnu, o které jsem neměla ani ponětí, přestože jsem na veletrhu byla už potřetí – to je tak, když člověk drtivou většinu doby stráví jen v levém křídle.
Utlumit své hysterické nadšení, když se na předávání Výročních cen Nakladatelství Fragment ukázalo, že Nepřítel mého nepřítele byl vloni jedním ze čtyř nejprodávanějších e-booků Fragmentu! Juch!
Nechat se během soboty najít dalšími nadšenci, kteří nestihli besedu – jsem moc ráda, že jsme se potkali a že jste se nebáli/nebály se za mnou stavit.
Pekelně zmoknout cestou domů a předvést na tramvajovém ostrůvku bezva scénku, ve které hrály hlavní roli knížky, rozmoklá papírová taška a totálně neschopná já.
Co se mi nepodařilo?
Najít trpělivost na fronty v některých stáncích. Teda spíš stanech.
Zdrhnout ještě před besedou 🙂 Vážně jsem někdy kolem deváté ráno měla takové nutkání. Protože nervozita byla vážně pekelná, což vám jistě potvrdí mí dočasní pražští spolubydlící, kteří celé ráno litovali toho, že mi večer řekli, že si musím natrénovat čtení ukázky. Nebo spíš, že mi pak řekli, že neumím číst. Výsledkem toho bylo, že jsem celou sobotu absolvovala v triku svého pana bratra s vhodným nápisem, a že jsem doteď nenašla odvahu pustit si tohle video, ve kterém předčítám ukázku z pracovní verze Pekáče buchet 🙂
Co jsem slíbila?
Že určitě napíšu aspoň pidipovídku o Kevinovi. A že uvidím, jestli to dá na další knížku. Tohle fakt nedokážu zaručit, protože ani u Zakázané přitažlivosti mi nejdřív nebylo jasné, jestli to bude pár stránek, nebo to dá na celý příběh. Tak uvidíme.
Že co nejdřív dopíšu aktuálně rozepsanou věc o jednom herci, který je nejdřív na ránu, ale nakonec to bude spíš k zulíbání.
Placky! Placky budou, teď už jen musím nějak vymyslet s fragmentím PR gangem (to je láskyplné oslovení, i když to tak možná nevypadá 🙂 ), jak je dostat k těm, co je budou chtít. Naplánujeme a dáme vědět.
Ještě pár fotek (za které děkuji úžasné Zuzaně Edlmannové):
Zátiší s perníčky 🙂
Hypnotizuju knížky. Ukázalo se, že neumějí žádné veselé kousky.
Takových lidí! Ano, moje nervozita z toho byla nadšená 😉
Někteří účastníci s sebou vezli všechny knížky. Tahat knížky na veletrh mi připomíná to o nošení dříví do lesa, o to větší mi to udělalo radost 🙂
Dělám, že umím psát. Musím říct, že ruka mě pak trochu bolela – asi si pořídím tiskátko se jménem, jako mají děti v první třídě 🙂
A to jsou ony a on! PR gang, který může za to, že jsem na Světě byla a že jsou knížky vidět, je o nich slyšet a tak. Kdybyste chtěli vědět, čím je podplatit, tak jsou na sladké 😉
Děkuju!
Děkuju všem, co mi drželi pěsti na dálku, protože jim do toho letos něco vlezlo – doufám, že se uvidíme někdy příště.
Děkuju těm, co dorazili – bylo to super, náramně jsem si to užila a snad se zas někde potkáme. Tuším, že na podzim by se mohlo dít pár věcí, a jestli klapnou, dám o nich včas vědět 😉
Děkuju všem dámám a pánům z Fragmentu za parádní víkend a pohostinnost! (Jsou vážně skvělí, věřte mi. Mám kliku! 😉 )